O metodě VTI

Je mnoho metod, které využívají video jako zpětnou vazbu. Specifikum metody videotrénink interakcí (VTI) je, že analýza nahrávky se zaměřuje na:

1. Interakci (ne na samotnou prezentaci či samotné chování)

Nezaměřujeme se pouze samotné dítě a jeho chování, či samotného klienta a jeho agresivitu, bez návaznosti na interakční situaci ve které se vše odehrává. Tím bychom totiž přicházeli o rovinu, kterou můžeme ovlivňovat. Ovládnout druhého a donutit ho se změnit můžeme těžko. To, co můžeme snáz, je změnit něco u sebe – svůj přístup, pohled, svou komunikaci a tím druhého ovlivnit. Proto se díváme na celou komunikační situaci a sledujeme, jak naše komunikace ovlivňuje u druhého to, co nás zajímá (chování, učení, vztahy…). 

2. Úspěšné momenty (ne chyby).

„Když sportovní kouč rekapituluje hru a soustředí se na to, co příště nedělat, dává hráčům recept, jak v kritickou chvíli selhat.“  říká Rick Aberman, psycholog baseballového týmu, kterého cituje Daniel Goleman ve své knize „Pozornost“ (2014) . Z tohoto předpokladu vychází také VTI při analýze komunikace. Nevybíráme proto z videa primárně nepovedené momenty, ale naopak ty situace, kdy se něco dařilo, třebaže může jít o výjimky. Tak jako sportovec na záběru analyzuje správný pohyb. 

Můžeme také spolu s mistrem Yodou z Hvězdných válek říct, že „vaše realita je to, na co zaměříte pozornost„, jak píše dále Goleman.  Proto při VTI vybíráme z videa to, jak chceme, aby komunikace fungovala a vlastně tak konstruujeme novou realitu. To napomáhá změně, o kterou usilujeme.

Video mění sebeobraz i obraz o druhých

Podobně můžeme měnit i pohled na sebe či druhé. Máme představu, nějaký obraz o své komunikaci, o svém dítěti, o své třídě, svých klientech. Když sledujeme situace na videu můžeme zjišťovat, že náš pohled vybíral z reality jen nějakou část a mnoha rovin jsme si nevšímali. Že dítě není pouze vzteklé a klient nespolupracující, jak jsme ho viděli doposud. Ale vidíme za tím i zoufalost, osamělost či touhu po přijetí a uznání. Videotrenér v diskusi nad videem spolukonstruuje nové významy, nové pohledy. Chování, které dříve iritovalo chápeme jinak. Změna pohledu otevírá cestu ke změně přístupu. A tato změna může v důsledku ovlivnit i dané chování.

Video nám může pomoci posunout se dál a vymanit se z bludného kruhu nefunkčních komunikačních vzorců.

Přirozené prostředí – VTI se realizuje v přirozeném prostředí podporované osoby – přímo v domácnosti či ve třídě, na pracovišti. Pokud se řeší problém, řeší se tam, kde je.

Dobrovolnost – Účast podporované osoby (učitele, rodiče, pracovníka) musí být vždy dobrovolná, stejně tak i všechny ostatní natáčené osoby by měly vyjádřit s natáčením souhlas.

Metoda VTI vznikla v 80. letech v Nizozemí nejprve pod názvem „Video Home Training – VHT“, později „Video Interaction Guidance – VIG“. V České republice ji od 90. let rozvíjí organizace SPIN, z.s. – asociace pro videotrénink interakcí v České republice www.spin-vti.cz. Na stránkách SPINu se dozvíte více o historii vzniku, nebo o teoretickém pozadí této metody.

Metoda VTI se využívá nejvíce při práci s rodinami a také v tzv. pomáhajících profesích jako je učitelství, sociální práce, konkrétně např. práce se seniory, lidmi s mentálním postižením, či ve zdravotnictví.