O metodě VTI

Se svolením Kent Educational Psychology service, United Kingdom

Je mnoho metod, které využívají video jako zpětnou vazbu. Specifikum metody videotrénink interakcí (VTI) je, že analýza nahrávky se zaměřuje na:

1. Interakci (ne na samotnou prezentaci či samotné chování)

Nezaměřujeme se pouze samotné dítě a jeho chování, či samotného klienta a jeho agresivitu, bez návaznosti na interakční situaci ve které se vše odehrává. Tím bychom totiž přicházeli o rovinu, kterou můžeme ovlivňovat. Ovládnout druhého a donutit ho se změnit můžeme těžko. To, co můžeme snáz, je změnit něco u sebe – svůj přístup, pohled, svou komunikaci a tím druhého ovlivnit. Proto se díváme na celou komunikační situaci a sledujeme, jak naše komunikace ovlivňuje u druhého to, co nás zajímá (chování, učení, vztahy…). 

2. Úspěšné momenty (ne chyby).

„Když sportovní kouč rekapituluje hru a soustředí se na to, co příště nedělat, dává hráčům recept, jak v kritickou chvíli selhat.“  říká Rick Aberman, psycholog baseballového týmu, kterého cituje Daniel Goleman ve své knize „Pozornost“ (2014) . Z tohoto předpokladu vychází také VTI při analýze komunikace. Nevybíráme proto z videa primárně nepovedené momenty, ale naopak ty situace, kdy se něco dařilo, třebaže může jít o výjimky. Tak jako sportovec na záběru analyzuje správný pohyb. 

Můžeme také spolu s mistrem Yodou z Hvězdných válek říct, že „vaše realita je to, na co zaměříte pozornost„, jak píše dále Goleman.  Proto při VTI vybíráme z videa to, jak chceme, aby komunikace fungovala a vlastně tak konstruujeme novou realitu. To napomáhá změně, o kterou usilujeme.

Video mění sebeobraz i obraz o druhých

Podobně můžeme měnit i pohled na sebe či druhé. Máme představu, nějaký obraz o své komunikaci, o svém dítěti, o své třídě, svých klientech. Když sledujeme situace na videu můžeme zjišťovat, že náš pohled vybíral z reality jen nějakou část a mnoha rovin jsme si nevšímali. Že dítě není pouze vzteklé a klient nespolupracující, jak jsme ho viděli doposud. Ale vidíme za tím i zoufalost, osamělost či touhu po přijetí a uznání. Videotrenér v diskusi nad videem spolukonstruuje nové významy, nové pohledy. Chování, které dříve iritovalo chápeme jinak. Změna pohledu otevírá cestu ke změně přístupu. A tato změna může v důsledku ovlivnit i dané chování.

Video nám může pomoci posunout se dál a vymanit se z bludného kruhu nefunkčních komunikačních vzorců.

Přirozené prostředí – VTI se realizuje v přirozeném prostředí podporované osoby – přímo v domácnosti či ve třídě, na pracovišti. Pokud se řeší problém, řeší se tam, kde je.

Dobrovolnost – Účast podporované osoby (učitele, rodiče, pracovníka) musí být vždy dobrovolná, stejně tak i všechny ostatní natáčené osoby by měly vyjádřit s natáčením souhlas.

Metoda VTI vznikla v 80. letech v Nizozemí nejprve pod názvem „Video Home Training – VHT“, později „Video Interaction Guidance – VIG“. V České republice ji od 90. let rozvíjí organizace SPIN, z.s. – asociace pro videotrénink interakcí v České republice www.spin-vti.cz. Na stránkách SPINu se dozvíte více o historii vzniku, nebo o teoretickém pozadí této metody.

Metoda VTI se využívá nejvíce při práci s rodinami a také v tzv. pomáhajících profesích jako je učitelství, sociální práce, konkrétně např. práce se seniory, lidmi s mentálním postižením, či ve zdravotnictví.

O metodě