Proč se zabývat komunikací?


Interakce → Komunikace → vztahy

Vztah s druhým člověkem je mimo jiné budován z jednotlivých setkání, momentů vzájemné komunikace. Jako příklad můžeme uvést sílu jako má oční kontakt:

Děti vnímají lásku rodičů mimo jiné skrze intenzitu očního kontaktu, úsměvů a vřelosti, s jakou se na ně rodiče dívají. Mnoho dětí, může mít pocit, že je rodiče nemají rádi, protože moc zlobí. To proto, že většina signálů, které od rodičů dostávají mají negativní obsah a týkají se zlobení. Jejich rodiče by řekli, že samozřejmě své děti milují. V běhu dne se však zapomínají dětem podívat do očí, usmát se. Pro malá miminka je laskavý pohled do očí klíčový komunikační kanál díky kterému se cítí milované a neopuštěné.

Pokud někdo mluví na skupinu osob a do očního kontaktu zahrne pouze některé, ostatní cítí, že nejsou bráni jako partner, nejsou v kolektivu přijati, jsou „mimo“. To může mít vliv na jejich sebevědomí či chuť do společné práce.

Taková drobnost jako pohled do očí může způsobit divy s našimy vztahy s dětmi, kliety či kolegy.

Pokud někde vnímáme potíž (např. naše dítě se vzteká a nechce spolupracovat, kolegové jsou na schůzce pasivní, klient je nepřátelsky nalazen a chová se agresivně), lze se podívat na to, čím tu situaci ovlivníme my z naší strany.

NEMŮŽEME ZMĚNIT CHOVÁNÍ DRUHÉHO ČLOVĚKA. MŮŽEME VŠAK CHOVÁNÍ DRUHÝCH OVLIVNIT SVOU KOMUNIKACÍ.